Exorcismus ubohé Anneliese

Může exorcismus, který zabil Anneliese Michel skutečně pomoci nemocným?

Exorcismus není jen ve filmech. V průběhu staletí a ve všech zemích se praktikoval exorcismus. Je to náboženský rituál, určený k vyhnání démonů, kteří jsou usídleni v těle oběti. Základním předpokladem je, že existují démoni nebo posedlost, a tedy mimo hranice toho, co může být testováno nebo hodnoceno, natož prokázáno.

Podívejme se na otázku, zda je možné, aby exorcismus mohl skutečně vyléčit těžce narušené jedince?

Anneliese Michel (1), mladá dívka, žijící v Bavorsku, se narodila v roce 1952. Anneliese byla vychována v hluboce oddané katolické domácnosti; tři z jejích tet byly jeptišky a její otec studoval na kněze.

Ale domácnost rodiny Michel skrývalo rouhavé tajemství: před 4 lety, když byla Anneliese ještě dítě, se její matce narodila nemanželská dcera Martha. I když dítě brzy zemřelo na problémy ledvin, tato událost, pociťovaná hanba z nelegitimního svazku otřásla zbožnou rodinou přímo v jejím jádru. Anneliese prožívala pokání za svou hříšnou matku. Rodina se obrátila k okrajovým extremistickým katolickým skupinám, provádějící svou vlastní formu hluboké náboženské zbožnosti. Výchova Anneliese byl jeden kvazi-katolický obřad za druhým, stálé projevy lítosti za hříchy druhých.

Ve věku šestnácti let začala mít epileptické záchvaty. V příštích několika letech, byla v péči psychiatrických léčeben, střídání půl tuctu antipsychotik a antiepileptik, ale její nemoc byla horší a horší. Anneliese oznámila vize démonických tváří a zpanikařila a zavrčela na posvátné obrazy. Záchvaty pokračovaly a staly se ještě více bizarní. Po vyčerpání všech lékařských možností se rodina Michel obrátila o pomoc do kostela. Během posledního roku svého života, Anneliese nedostala žádnou lékařskou péči (na vlastní žádost) a podrobila se šedesáti sedmi exorcistickým sezením, jak je kodifikováno v římském rituálu. Dva kněží, Ernst Alt a Arnold Renz, zápasili s jejími démony a zaznamenali dvaačtyřicet relací na mg. pásek i na film. (2)

Mnoho démonů uvnitř Anneliese mluvilo, a dokonce se pojmenovalo. Šlo o biblické figury – Kaina, Jidáše, Lucifera, stejně jako historické postavy císaře Nerona, Adolfa Hitlera, a další. Anelliese udělala stovky křižování, klečela na kolenou, dokud vazy zůstaly trvale oslabené. Měla otevřené rány po celém těle. Sama se škrábala a krvácela. Její ústa a nos byly rozpraskané, oči hluboko vpadlé, vlasy vypadané. Byla nemytá a hrozně páchla. Močila na podlahu a lízala ji. Vždy zavrčela na kněze. Odmítala jídlo a pití a stala se vychrtlou. Stala se divokým zvířetem ve vlastním domě. Její rodina se jí bála.
A pak, jednoho rána, bylo v domě ticho. Démoni byli pryč. Anneliese ležela v posteli, mrtvá. Vážila 31 kg. Bylo jí 23 let. Otrhaná a vyhublá postava byla už jen karikaturou na krásnou dívku, kterou kdysi byla. Příčinou smrti bylo hladovění a dehydratace.

Vymítat (z řeckého exorkizein) znamená „zapřísahám“, formální příkaz, který musí být následně přísahou poslušnosti. Exorcista tak přikazuje, aby entita složila přísahu, že opustí hostitelské tělo.

Praxe vymítání zřejmě předcházela psaným dějinám. Písně pro vyhnání démonů jsou zaznamenány v knize Žalmů. Různé formy exorcismu byly praktikována prakticky ve všech kulturách po celou dobu lidské historie.

Dnešní lékařský pohled na případ Anneliese, (i když nelze dát spolehlivou diagnózu bez přezkumu), tvrdí, že trpěla různými symptomy, včetně disociativní poruchy identity (dříve nazývaná vícenásobná porucha osobnosti). Je obvykle spojená s dalšími psychickými poruchami, jako je schizofrenie, kterou Anneliese pravděpodobně trpěla také; a chronický stres je opravdu jeden potenciální příčinou jejích epileptických záchvatů. Ačkoli psychiatrická léčba by nebyla schopna zbavit ji její choroby úplně, ale rozhodně by dovedla tlumit určité příznaky, ale rozhodně by nezemřela. To byl jen důsledek zastavení veškerého lékařského ošetření.

Víra je klíčovou složkou exorcismu. Pokud všechny strany věří, že poškozený je posedlý, exorcismus skutečně v některých případech může vyřešit problém. A to je závažné zjištění, protože pokud se strany spolehnou na exorcismus, vede to k zbytečným úmrtím.

Po smrti Anneliese, někteří činitelé uvnitř katolické církve vyvinuli téměř vědecké úsilí ve snaze reformovat církevní zákony, týkající se použití exorcismu.

Faktem je, že když exorcista působí, obrací se na démona místo na pacienta (říká „já přikazuji tobě, duchu nečistý,“ atd., atp.), potvrzuje přesvědčení pacienta, že je opravdu posedlý démonem. Toto potvrzení někým, kdo je v postavení autority, která ho má vyléčit, činí psychologický problém mnohem horším než je. S vědomím této komplikace němečtí teologové požádali Vatikán v roce 1984 o zákaz této části rituálu. Trvalo 15 let, než Vatikán k tomu vydal příslušné rozhodnutí. K revizi exorcistického vzorce došlo v roce 1999 (bylo to první přezkoumání od 17. století), ale stále je povoleno, aby exorcisté se přímo obraceli na údajného démona. To znamená, že katolický exorcistický obřad zůstává výsměchem základní etice a přes jakékoliv předstírání o blaho pacienta jím vlastně pohrdá.

Motivace pro reformu exorcismu byla i z obvinění rodičů Anneliese a obou kněží ze zabití z nedbalosti a neposkytnutí lékařské péče.

I když stav Anneliese byl již v posledních dnech nevratný, pouhý týden před její smrtí ji bylo možné zachránit za pomocí nejjednodušší zdravotní péče.

Vzhledem k tomu, že se rodiče snažili po mnoho let o léčbu, žalobce požádal pouze o pokutu pro kněze a výrok o vině, ale žádný trest pro trpící rodiče.

Před konáním soudu dali rodiče tělo své dcery exhumovat, protože jistá jeptiška tvrdila, že měla viděná, jak tělo Anneliese zůstává v hrobě neporušené. Pokud by to byla pravda, potvrdila by se nadpřirozená povaha případu, a dokázalo by to, že exorcismus byl opravdu správný postup. Když byla otevřena rakev, ukázalo se, že rozklad probíhá úměrně uplynulé době od úmrtí. Soud uznal vinu všech čtyř obžalovaných, ale šel ještě dál, než žalobce. Vynesl tresty odnětí svobody tři roky podmíněně. Rodiče přesto zůstali přesvědčeni, že udělali správnou věc.

Samozřejmě, Anneliese nebyla jedinou obětí exorcismu ve 20. století.

Vynikající webové stránky WhatsTheHarm.net uvádí přes tisíc takových případů, většinou z posledním desetiletí, a také většinou ze západních zemí. Není to dávná historie, a není omezena na rozvojové a zaostalé země. Stovky profesionálních exorcistů chodí mezi námi i dnes, a hledají psychiatrické pacienty v kritickém stavu, na které by mohli křičet kouzelná zaříkadla a lít svěcenou vodu. Mnozí z těchto případů zažívali šokující muka. Utonutí, ukřižování, upalování, ubodání, všechno ve jménu exorcismu. Nevinné děti a duševně nemocné nevyjímaje.

Když přišel do kin film „Exorcista“ (3), otevřelo to stavidla zájmu o exorcismus. Objevili se noví „posedlí“ lidé, jako vždy, když se objeví nové oblíbené filmové monstrum. Zdálo se, že ani diváci ani filmaři neviděli pacienty jako oběti, a otevřelo to nový zájem o exorcismus a dalo mu zdání legitimity. Toto vnímání téměř úplně zbrzdilo úsilí těch, kteří usilovali o zákaz exorcismu.

Film „Exorcista“ zdramatizoval skutečný příběh. Mladý chlapec, pod pseudonymy Robbie Mannheim nebo Roland Doe, byl vymítán třemi kněžími v roce 1949. Přežil, založil rodinu a měl úspěšnou kariéru, ale to především proto, že jeho stav a exorcismus byl mnohem méně dramatický než beletrizovaná verze v knize a následný film. Jeden z kněží, Rev. Walter Halloran, poskytl roku 1999 rozhovor pro Strange Magazine, v němž odhalil, že nebyl nikdy svědkem bizarních incidentů, jaké proběhly ve filmu: mluvení latinsky cizím hlasem, neobyčejná síla, zvracení, náhle objevené znaky na jeho kůži, apod. Říkal, že chlapec plival a postel se pohnula jen jednou, ale jen když se o ní opřel (byla na kolečkách)…

Anneliese byla hezká mladá žena s nápadnými černými vlasy. Podle všeho bylo její dětství do značné míry normální a šťastné. Dokonce i po prvních letech svých záchvatů studovala, aby se stala učitelkou na základní škole.

Anneliese měla smůlu. Nedostalo se jí patřičné péče, naopak byla mučená a zabitá, aby naplnila zvrácené fantazie kněží a rodiny. Filmaři využili obětí exorcismu, aby stvořili díla, založená na konkrétních osobách, filmy typu „Exorcista“. Pokaždé, když filmová Linda Blair otočila hlavu kolem dokola, nebo vyplivla zelené zvratky, některým lidem to mohlo připadat bizardní i směšné. Kdyby byly natočeny stejné filmy o mučení obětí jiných trestných činů, směšné by to nebylo. Z nějakého důvodu byl exorcismus z tohoto schématu vyloučen, na základě mylného předpokladu, že se vlastně nejedná o oběť, ale jde o nelidské monstrum. Natolik proniklo do vědomí diváků a obhájců exorcismu ztotožnění démona s obětí.

Ale jde o oběti. Jsou to často kriticky nemocní jedinci – mohou mít zdravotní či psychiatrické problémy, které potřebují léčbu – nezaslouží si mučení, zabití z nedbalosti, ani to, že jejich utrpení je oslavováno jako nějaký horor z podřadných složek pop-kultury.

I Česká televize připravila pořad o exorcismu, ve kterém otevřela další cesty středověkému tmářství a demagogii. (4) (5)

Exorcismus je brutální, ohavný, středověký mučící rituál, který lze odůvodnit pouze nevědomostí a fanatismem. Jeho kořeny jako náboženského obřadu, jsou irelevantní; zločin je stále zločinem. V tomto století máme prostředky, abychom skutečně pomohli nemocným lidem. Nelze omlouvat primitivní oplzlost, kterou je exorcismus.

Odkazy

(1) https://cs.wikipedia.org/wiki/Anneliese_Michel
(2) Opal Alana: Anneliese: The Exorcist Tapes. Youtube, 20. 8. 2015, online: https://www.youtube.com/watch?v=H89BweIpR4Q
(3) Vymítač ďábla. http://www.csfd.cz/film/3190-vymitac-dabla/prehled/
(4) Pořad Pološero – Vymítači zla. (Kde psychiatrie nestačí, může nastoupit exorcismus.) ČT, 11.5.2015, online: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1527048-kde-psychiatrie-nestaci-muze-nastoupit-exorcismus
(5) Maxwellovi démoni: Televize nám lže! #6 Speciální náboženský díl. Youtube, 5.12.2015, online: https://www.youtube.com/watch?v=Od3ldob_Fig&list=PLZ7I6oLJbtzgEwfuNKa1giga-DdDQLWHB&index=5