Ne práce, ale rvačka udělala z lidoopa člověka

Prvním důsledkem evoluce bylo, že náš předek získal schopnost sevřít ruku v pěst, aby porazil svého soupeře

Úder, úder a ještě úder

Možná, že Fridrich Engels (1) neměl tak docela pravdu v tom, že práce udělala z opice člověka. Jak vyplývá ze studií, které provedli vědci z univerzity v Utahu (University of Utah), mnohem silnější vliv na naši evoluci měla rvačka. To znamená, získání schopnosti sevřít ruku takovým způsobem, aby jí bylo možné udeřit, zranit, porazit, nebo dokonce zabít.

Je všeobecně známo, že prsty našich opičích předků se zkrátily poté, co slezli ze stromů. Už se nemuseli držet větve. Dále se lidský prapředek naučil používat různé nástroje, a osvojil si schopnost k jemné manipulaci. V důsledku toho se palec, řečeno vědeckým jazykem, dostal do opozice k dlani.

„Jestli příroda přizpůsobila lidskou ruku pouze pro zručnou manipulaci s předměty,“ vysvětluje David Carrier (2), „tak mohla vytvořit i složitější konstrukci. Lidé nedostali ten nejlepší model. Proč tomu tak je?“

Profesor Carrier předpokládá, že původní evoluční účel byla pěst – prostředek k útoku a získání nadvlády v boji o jídlo a ženy. A schopnost manipulovat, tj. pracovat, byl až vedlejší efekt. I když velmi užitečný.

Obr. 1 Experimentální předměty pro zkoumání úderů ruky

Současná dlaň s umístěním prstů umožňuje vytvořit pěst, nejtvrdší umělé seskupení kostí. Pevnosti je dosaženo tím, že prsty mají optimální délku, při které mohou špičky prstů spočívat v dlani, a palec drží části prstů. Rána, daná takovou pěstí, má také nejmenší následky pro vlastní ruku.

Carrier potvrdil svou teorii za pomoci dobrovolníků. Bili svými pěstmi do boxovacího pytle, profesor měřil sílu nárazu a deformaci pytle. Tyto studie prováděl po tři roky. (3) Ale něco nedalo profesoru klidu. A rozhodl se znovu testovat svou teorii, ale za pomoci lidských rukou z mrtvých těl…

Carrier dostal devět rukou. Umístil na ně tenzometry. Uspořádal tři série pokusů, při kterých ruce dostaly úder speciálním oscilačním zařízením. V první sérii byly ruce zaťaté v pěst, v druhé sérii nebyla pěst sevřená, šlo o úder klouby a prsty, ve třetí sérii šlo o údery plochou rukou. Senzory v rukou měřily deformace kostí a tkání, senzory v předmětu měřily sílu útoku.

Obr. 2 Zařízení pro simulaci útoků

Experimenty ukázaly: ruka, sevřená v pěst, nejlépe chrání kosti před možným zraněním. Přitom je možné udeřit pěstí jeden a půl krát silněji než jen klouby a dvakrát silněji než plochou rukou.

Profesor došel k závěru, že naši vzdálení předci museli dobře použít pěsti jako zbraně. Byly neméně účinné než kameny nebo klacky. Na úsvitu evoluce se pěsti staly významným a dokonce rozhodujícím argumentem při řešení sporů v kmeni. (4)

Genetická paměť o skutečném účelu našich rukou a jejich boxerské minulosti se projevuje dodnes v podvědomí moderních lidí. Při rozčílení instinktivně zatínáme pěsti. Někteří hrozí pěstí s cílem druhého zastrašit. A někdo snadno pustí pěsti do hry. Jako za starých časů.

U opic i humanoidů je dlaň utvořená tak, že nemůže být sevřena do silné pěsti. Opice nemohou být boxeři. Ani řemeslníci. A nebudou nikdy. Kdo ví, možná příroda schválně nevybavila opice pěstmi, aby nás nepředběhli v evolučním žebříčku.

Obr. Tlapa opice (vlevo) není schopna se sevřít v pěst.

Odkazy

(1) https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Engels
(2) http://www.biology.utah.edu/people/details.php?id=61
(3) http://unews.utah.edu/news_releases/fine-hands-fists-of-fury
(4) University of Utah biologist: Human hand evolved for punching. Online: https://unews.utah.edu/dead-men-punching/