Šelma a její děti – Alester Crowley
Budeme vám dnes vyprávět příběh, u něhož vám budou vstávat vlasy hrůzou na hlavě, anebo se u něj potrháte smíchy.
Nejspíše však něco z obojího. Je to příběh muže, který nevstoupil do středoškolských učebnic dějepisu, ale přesto ovlivnil svět kolem nás možná více, než bychom si chtěli přiznat.
A to ačkoli byl bezpochyby šílencem. (Ačkoli ačkoli?) Od tohoto šílence se rozbíhají pozoruhodné nitky moderní magie, nitky na jejichž koncích nemineme německý nacismus, moderní satanismus, extrémní proudy feminismu, sexuální revoluci, scientologii ani korespondenční vzdělávací kurzy amerických katolíků. Nevíme, zda je to příběh o zlu. Jistě však o teatrální křeči. Příběh muže, který si udělil titul Spasitel světa, Logos Eónu, Mesiáš Horovy doby, Nejvyšší a Svatý král Irska, ostrova Iona a všech Britů Gnostického chrámu, Princ Džio Chán, Hrabě Vladimir Svareff, Hrozná šelma Bafomet a zhruba desítku dalších. Příběh nejslavnějšího čaroděje Novověku Aleistera Crowleyho. Spánek rozumu plodí příšery, chtělo by se říci s malířem Goyou úvodem. Dodejme jen, že spánek rozumu může spočívat i v neschopnosti vidět existenci příšer…
Byl miláčkem meziválečného bulváru, který ho překřtil na lidskou zrůdu a nejhříšnějšího muže světa. Všeobecně se o něm v novinách také psalo jako o Šelmě. Bulvární pisálci byli z jeho kousků naoko zděšeni, ve skutečnosti s nadšením reprodukovali všechny jeho výstřednosti. Byl jakýmsi archetypem moderní hvězdy show-byznysu. V jistém smyslu skutečně předběhl svou dobu: bral drogy, miloval sexuální perverze, zajímal se o jógu a tantru, provokoval, přehrával, bouřil se, prozradil na sebe vše. Dnes by patrně vydělával milióny. Jeho příběh byl však opačný: Aleister Crowley se narodil v bohaté rodině a zemřel jako nuzák. Byl inteligentní, skvěle ovládal například šachy a vystudoval na univerzitě v Cambridge. Byl fyzicky zdatný, platil kupříkladu za zkušeného horolezce. Byl vtipný, což je v dějinách magie cosi zcela výjimečného. Zkrátka perspektivní mladý muž z dobré rodiny, řeklo by se dnes. Crowley byl však navíc ještě šílený.
Jeho otec byl velice přísný a nábožensky založený. Mladý Crowley ho nenáviděl a s ním i náboženství. Jeho zoufalá matka ho proto nazvala „Šelmou 666“ podle Zjevení sv. Jana a mladý Crowley tuto přezdívku hrdě přijal a celý život používal. Považoval se za inkarnaci mága Eliphase Léviho, hraběte Cagliostra, proslulého Edwarda Kelleyho a papeže Alexandra VI. Již jako velmi mladý se začal zajímat o magii. Vstoupil do nejslavnějšího magického sdružení v Británii i Evropě – Zlatého úsvitu (Golden Dawn), kde potkal tehdejší intelektuální elitu měšťácké společnosti. Vůdcem byl jistý Samuel Liddell Mathers, který přijal jméno MacGregor. Crowley však budil mezi členy bratrstva pohoršení svou bisexualitou, návykem na heroin a uctíváním Satana. Dostal se do sporu s Mathersem a dosáhl rozkolu v bratrstvu. A jak že jejich spor probíhal? Nuže, poslouchejte dobře: Mathers poslal ke Crowleymu překrásnou mladou dívku, aby ho svedla. Dívka však byla upířicí. To Crowley rozpoznal a pronesl k upírce mocné zaříkávání. Mladá krásná dívka se proměnila v ohyzdnou babiznu a „sršíc kletby odkulhala z místnosti.“ Mathers pak vyslal astrálem další magický úder, který zahubil Crowleyho psy. To už si Aleister nenechal líbit a vyvolal mocného démona Belzebuba, který si v doprovodu čtyřiceti ohyzdných ďáblů vyšlápl na Matherse. Ano, končilo devatenácté století a po znuděných kavárnách a salónech měšťanského světa se proháněli belzebubové. Mimochodem Mathersova žena svedla podobnou astrální bitvu s jinou veleslavnou moderní čarodějnicí Dion Fortunovou, na kterou vyslala astrální smečku „páchnoucích kocourů bezuzdných mravů“…
Po sporu ve Zlatém úsvitu nadiktoval v Káhiře Crowleymu jeho velký duch-inspirátor Aiwass tzv. Knihu zákona, ve které shrnul své filozofické názory. Stalo se tak roku 1904 a od té doby se Crowley považoval za Mesiáše a Spasitele, před kterým stojí úkol zničit křesťanství, symbol „Osiridovy epochy“, a vybudovat nové náboženství „epochy Horovy“. Toto své náboženství nazýval thelemské, od řeckého slova thelema-vůle, a spočívalo na jakémsi mystickém anarchismu: každý měl bez studu a skrupulí činit, co chce, a tím naplňovat vyšší vůli. K tomu účelu založil roku 1907 řád Stříbrné hvězdy. Ten však neuspěl a tak se roku 1912 Crowley stává předsedou britské sekce německého řádu Orientálních Templářů, kteří se zabývali sexuální magií, jež měla být tím velkým tajemstvím dávných Templářů. Crowley sám hovořil o magick, přičemž „k“ na konci slova odkazovalo na řecký pojem kteis, což je označení ženského přirození. Od té chvíle se stupňují jeho sexuálně perverzní praktiky a šílenost jeho obřadů. Roku 1916 například vykonal rituál(který si sám pochopitelně vymyslel), na němž pokřtil žábu a pak ji sadisticky ukřižoval po vzoru Ježíše Krista.
Za války působil v Americe, kde pro Němce psal protibritské propagandistické články. Připsal si tedy na konto svých pečlivě střádaných hříchů i vlastizradu. To způsobilo, že se po válce stal víceméně štvancem. Zprvu se usadil v rodinné vile na Sicílii, kde se svými tehdejšími dvěma milenkami – Šarlatovou ženou čili Thovtovou Opicí(!) a Sestrou Cypris (kromě toho měl ještě jasnovidnou manželku Rosu) založil tzv. Thelemské opatství. Sexuální orgie a výstřednosti však vzbudily pozornost italského bulváru. Londýn zaapeloval na italskou vládu a ta Crowleyho i s jeho čarodějnickým dvorem vyhostila. Pak už jen bloumá Evropou, vytváří magické kroužky a skandály a beznadějně propadá heroinu, ačkoli se snaží neustále léčit. Umírá v zapomnění těsně po druhé světové válce spolu s tím podivným dekadentním světem belle epoque.
Alespoň tak by se mohlo zdát. Ve skutečnosti povstala celá řada Crowleyho žáků. Těch přímých i nepřímých. Některé souvislosti překvapí, jiné méně. Vedením Americké lóže Orientálních Templářů byl například v Crowleyho době jmenován jistý Harwey Spencer Lewis. Reklamní agent a člen tzv. Péladanova Katolického (!) rozenkruciánského řádu. Ten později založil Starodávný a Mystický řád Růžového kříže – AMORC, který dnes v Kalifornii vykazuje tučné zisky na korespondenčních vzdělávacích kurzech. O něco později vzniká další americká lóže Crowleyho Orientálních Templářů – tzv.Církev Thelemina též zvaná Agapina lóže. V jejím čele stane mladý vědec Jack Parsons, který se překřtil na Belariona Armilusse Al Dažála Antikrista. Ten se v roce 1946 pokusí v jednom newyorském bytě zplodit dítě, které by bylo inkarnací Babalon (bohyně zosobňující ženský princip). Za účelem soulože si vyvolá ducha zelenooké dívky. Soulož s duchem je však obtížná a tak přízrak bohužel neotěhotní. Není bez zajímavosti, že po Parsonsově boku nalezneme při tomto tyátru i muže jménem Ron Hubbard, pozdějšího zakladatele Scientologické církve, jejíž příslušníci vás dnes u nás lákají rozličnými letáčky na všelijaké Oxfordské testy osobnosti. Nadšeným obdivovatelem Crowleyho byl i Angličan G.B.Gardner. Ten založil moderní čarodějnické sabaty. Z gardnerovského hnutí pramení všechny dnešní podoby čarodějnictví, které prezentují naše média- sexuální magie, bylinky, tarotové karty, návaznost na Druidy a Kelty. Hnutí čarodějnic souvisí i s některými větvemi feminismu, existují speciální lesbické i gay čarodějnické sabaty. Velkou radost musí mít v pekle A. Crowley i ze svého nástupce Antona Szandora La Vey, který roku 1966 založil v USA Satanovu církev. Mimochodem, její členové mají prý tyto cíle: peníze, úspěch, sláva a moc. Takže ono těch horlivých žáku Šelmy mezi námi dnes běhá zřejmě mnohem více, než kolik se jich vejde do podivínských kroužků, o nichž jsme si dnes vyprávěli…
Jan Stern
Z archivu KPUFO
