Záhadný ruský experiment

Jak se lze dočíst na řadě webů např. zde (1), v roce 1940 skupina ruských vědců bez špetky etiky provedli experiment, při kterém mučili spánkovou deprivací skupinu politických disidentů.
Děsivý popis zrůdného experimentu, doplněný různými rusofobními komentáři a děsivým obrázkem, je oblíbeným tématem internetových diskusí.

Při experimentu následkem jakéhosi Nikolajevova plynu, nebo podle jiné verze „Oranžové sody„, lidé prý zešíleli, došlo ke kanibalismu, a vůbec příběh obsahuje řadu hororových prvků.

Je to pravdivý příběh nebo další legenda?

Podívejme se nejprve na to, jaké experimenty se v oblasti spánkové deprivace prováděly a jaké následky to u pokusných osob skutečně mělo. Podobaly se nějak hrůzným situacím v ruském experimentu?

Většina světových mocností by ráda měla supervojáky, kteří mohou být aktivní 24 hodin denně, bez citlivého období, kdy je potřeba spánku. Je pravda, že velmoci prováděly v tomto ohledu řadu experimentů.

Např. během bitvy v Mogadishu v roce 1993, se americké speciální jednotky setkaly se somálskými bojovníky, kteří žvýkali khat, rostlinu, která je silným stimulantem. To umožnilo Somálcům být připraveni k boji kdykoli a zůstat aktivními v době, kdy Američané už byli unavení.

V roce 2008 nechal Pentagon vypracovat nezávislou studii, zadanou jeho úřadem obranného výzkumu a inženýrství, pod názvem „Lidská výkonnost.“ (2) Uvádí se v ní, že bylo vyzkoušeno 86 různých léků (kde jinde by bylo možné takto experimentovat na lidech, než v armádě?)

I když šlo prý jen „malé množství“ látek (sic!), bylo například zjištěno, že po 3 dnech (72 hodin) bdění, dochází i při použití kofeinu ke zpomalení výkonů, snížení rychlosti reakce a snížení mentální ostrosti. To se týká i osob s vysokou intenzitou tréninku bez spánku.

Ale i další dovednosti, jako je střelecká přesnost, klesly u lidí bez spánku téměř stejně jako u těch, kteří žádný kofein nepožili.

Zpráva Pentagonu také popisuje výsledky testu psychomotorické bdělosti, tj. reakce na vizuální podněty na obrazovce počítače stiskem tlačítka. Šlo o subjekty, které měly povolenou neomezenou délku spánku, nebo 8 hodin za den, nebo 6, nebo 4, nebo nula. Test trval 14 dní.

• Ti, kteří měli povoleno 8 hodin spánku, což se zdá dostatek, stále dělali 3-4 krát tolik chyb v testech po 14 dnech než na počátku.
• Ti, kteří spali 6 hodin, dělali 11krát tolik chyb než na počátku.
• Ti, co spali jen 4 hodiny, dělali 16 krát tolik chyb.

A co ti, co nespali vůbec? Těm byl pokus ukončen po 3 dnech, když dělali 16 krát více chyb než na počátku.

Další test zjistil, že vojáci elitní armádní jednotky, kteří spali jen 3 hodiny denně v průběhu 53 hodinového bojového cvičení, udělali testy několikrát hůře než lidé, kteří byli opilí.

Je tedy jasné, že voják bez spánku má problém. Podobné otázky se musí řešit i s astronauty.

Výzkum provedený v Číně v roce 2015 testoval účinky spánku na astronauty (v simulovaném prostředí). Po třech dnech spánku a napětí, astronauti prošli sérií testů. Jejich psychomotorické dovedností byly značně slabší, ale jejich vnímání a úsudek se změnil v mnohem menší míře.

Ale tito lidé zůstali vzhůru ne déle než tři dny. Údajný ruský spánkový experiment však prý trval plné dva týdny!

Nejblíže se tomuto časovému rozpětí blíží experiment z roku 1968, kterému se podrobili čtyři mladí muži. Setrvali 205 hodin ve vynucené bdělosti v Neuropsychiatrickém ústavu. Psychofyziologické testy dělali čtyřikrát denně, a vědci zaznamenali jejich náladu, chování, a další ukazatele v průběhu celého dne, osobnostní testy a logické myšlení.

Po několika dnech se začaly projevovat stavy náhlého spánku po dobu několika sekund, i s otevřenýma očima, a náhlých probuzení. Pátý den bylo dosaženo bodu obratu, kdy se začala projevovat podrážděnost a další symptomy. Nejhorší úkaz, který se vyskytl, byla u jednoho subjektu halucinace gorily a opakující se představy, že je dítě. Po osmi a půl dnech vědci došli k závěru, že dosáhli všech svých cílů a konstatovali, že výpadky v bdění byly stále častější a bylo stále obtížnější je zvládat, subjekty se ale chovali racionálně a uspořádaně. Jejich paměť, orientace a úsudek byly klinicky nedotčené, když byli dotazováni stručnými otázkami. Nebyl nalezen žádný důkaz o psychóze, uvolnění sociálních vazeb, zplošťování vnímání nebo vzniku paranoidních představ. Tedy, nikdo nikoho neohrožoval ani nikdo nikoho nesnědl. (3)

16 letý Randy Gardner, který je uveden v Guinnessově knize rekordů, byl schopen v roce 1964 zůstat vzhůru při neustálém sledování 260 hodin. (4) Gardner nepociťoval žádné škodlivé účinky spánkové deprivace, jako podrážděnost, paranoia, výpadky paměti, a potíže s koncentrací. Několik dalších lidí se snažilo prolomit Gardnerův rekord, ale Guinness zastavil tuto kategorii v důsledku možných zdravotních rizik.

Zdraví lidé tedy nemají žádné vážné problémy při nedostatku spánku. Co nemocní lidé?

Existují nejméně dva patologické stavy, které mohou ovlivňovat, nebo dokonce vyloučit možnost spánku. Jedním z nich je stav nazývaný Morvan syndrom (5), i když je to velmi vzácný případ, dosud zaznamenán jen ve 20 případech. Syndrom má vliv na centrální nervový systém, a zdá se, že je způsoben abnormálními protilátkami, které mají vliv na napětí draslíkových kanálů v buňkách. To má za následek závažné svalové křeče a záškuby a navíc bolest, ztrátu hmotnosti, přebytek pocení a slinění, bdělé sny a halucinace.

Pacienti mohou spát dvě hodiny za den, nebo někdy vůbec ne. Encefalogram ukazuje, že ve spánku se nikdy nedosáhne pomalých vln, ale po většinu dne jejich EEG ukazuje přetrvávající první fázi spánku NREM, s mnoha krátkými výpadky do plného REM spánku, i když jsou navenek vzhůru. Pacienti mají „autonomní aktivaci“ epizod, v podstatě „náměsíčnost“ a provádění činností, aniž by si toho byli vědomi. Tento extrémní nedostatek normálního spánku se nazývá agrypnia excitata (6). Bylo zjištěno, že Morvan syndrom je léčitelný steroidy, a k nápravě dochází během několika týdnů.

Druhý stav je ještě děsivější. Jde o fatální familiární insomnii (7), a jak již název napovídá, jedná se o dědičné onemocnění, které postihuje celé rodiny. Ti, kteří zdědí vadný dominantní gen, předají jeho polovinu svým potomkům, Následky jsou vždy fatální, neexistuje žádný lék, který by pomohl. Jedná se o onemocnění prionu, ve kterém se vadný protein hromadí v mozku, a převádí mozkovou tkáň do neužitečné spongiformní hmoty. Toto poškození mozku způsobí, že lidé s FFI nakonec umírají.

Účinky se obvykle objevují ve středním věku a průměrné přežití je 18 měsíců po nástupu choroby. Prvními příznaky jsou zmatenost, paranoia, ztráta paměti, a nespavost; následované záchvaty paniky, halucinace, a zvýšené nespavosti; a konečně nastoupí necitlivost, totální nespavost, a kompletní demence. Pacient často zůstane v tomto hrozném stavu několik měsíců před smrtí. Naštěstí FFI je extrémně vzácný, a byl identifikován jen asi 40 rodinám na celém světě.

Takže, ať už je nedostatek spánku výsledkem onemocnění, nebo je způsoben jinými okolnostmi, v žádném případě se pacienti nechovají tak, jak je uvedeno v článku o ruském experimentu – nejedí jiné lidi ani nedochází k radikálním změnám v jejich osobnosti nebo v jejich hodnotových systémech. Určitě nikdo z pokusných osob nebyl nebezpečím pro sebe nebo pro ostatní. Spánková deprivace přináší řadu problémů, ale změny morálky, úsudku, a celkové chování mezi nimi nejsou.

To naznačuje, že ruský spánkový experiment je čistá fikce. Poprvé se objevil na populárním webu CreepyPasta.com (8), uveřejňující různé hororové příběhy, konkrétně zde (9) a (10). Existuje také několik jeho variant.

Nejstarší verze příběhu se objevila na CreepyPasta v prosinci 2010, a je k dispozici na Internetovém archivu (11).

Zájem o tento příběh vzrostl v roce 2013. To byla chvíle, kdy se z beletrie stala městská legenda, tedy příběh, který je mnoha lidmi považován za pravdivý. Je to výborný příklad ke studiu tohoto fenoménu, kdy dobře vytvořená fikce, za předpokladu zasazení do správného kontextu a po získání důvěřivých čtenářů, je vnímána jako skutečnost.

Odkazy:

(1) Ruský experiment. Internet: http://noobik.pise.cz/483-rusky-experiment.html
(2) JASON. Human Performance. McLean: The MITRE Corporation, 2008.
(3) Kollar, E., Namerow, N., Pasnau, R., Naitoh, P. „Neurological findings during prolonged sleep deprivation.“ Neurology. 1 Sep. 1968, Volume 18, Number 9: 836-840.
(4) Randy Gardner. Wikipdia, online: https://en.wikipedia.org/wiki/Randy_Gardner_%28record_holder%29
(5) Morvan syndrom. Wikipedia, online: https://en.wikipedia.org/wiki/Morvan’s_syndrome
(6) Agrypnia excitata. Wikipedia, online: https://de.wikipedia.org/wiki/Agrypnia_excitata
(7) Fatální familiární insomnie. Wikipedie, online: https://cs.wikipedia.org/
(8) CreepyPasta.com, online: http://www.creepypasta.com/
(9) http://creepypasta.wikia.com/wiki/The_Russian_Sleep_Experiment
(10) http://www.creepypasta.com/the-russian-sleep-experiment/
(11) https://web.archive.org

Další informace

• Gillin, C. „How long can humans stay awake?“ Scientific American. Nature America, Inc., 22 Mar. 2002. Web. 17 Nov. 2015. http://www.scientificamerican.com/article/how-long-can-humans-stay/
• JASON. Human Performance. McLean: The MITRE Corporation, 2008.
  Lugaresi, E., Provini, F. „Agrypnia excitata: clinical features and pathophysiological implications.“ Sleep Medicine Reviews. 1 Aug. 2001, Volume 5, Number 4: 313-322.
• Max, D. The Family That Couldn’t Sleep: A Medical Mystery. New York: Random House, 2007.
• Pasnau, R., Naitoh, P., Stier, S., Kollar, E. „The Psychological Effects of 205 Hours of Sleep Deprivation.“ Archives of General Psychiatry. 1 Apr. 1968, Volume 18, Number 4: 496-505.
• Zhang, Y., Li, Z., Liu, X., Liu, F., Jing, X., Wu, B. „Simulated Spaceflight Operations Under Sleep Deprivation and Confinement.“ Aerospace Medicine and Human Performance. 1 Oct. 2015, Volume 86, Number 10: 865-874.