Mimosmyslové vnímání

Kdo dnes chce polemizovat o tom, zda MSV existuje či nikoliv, ten zbytečně marní svůj čas.
MSV bylo plně prokázáno řadou regulérních experimentů. My nyní můžeme pouze sbírat zkušenosti s MSV, o jeho vlastnostech a podmínkách zvyšujících jeho úspěšnost. Někteří odvážlivci se mohou pokusit navrhnout hypotézy o jeho fyzikální podstatě. Ale to je asi tak vše, co s tím dnes můžeme dělat !

1.Úvod

Jak název napovídá, jedná se o vnímání vjemů jinou cestou, než smyslovou. Někdy také říkáme šestým smyslem. Do mimosmyslového vnímání, tedy patří vše, co člověk ví, aniž by to vědět měl, protože je to jeho smyslům nedostupné. Například, kdo stojí za rohem, co je v zalepené obálce atd. Nejpopulárnější ze všech druhů MSV je bezesporu telepatie. V běžné hovorové řeči se velmi často zaměňují jednotlivé druhy MSV, neboť rozdíly mezi nimi nám unikají, pokud se nad danou problematikou nezamyslíme. My nyní budeme definovat pět druhů MSV, abychom si v tomto textu rozuměli.

2.Druhy mimosmyslového vnímání

Telepatie – čtení myšlenek. Tímto pojmem nazýváme pouze přenos myšlenek mezi osobami.
Jasnozření – též jasnovidnost. Nesmyslové určení současné skutečnosti. Právě nyní je v obálce padesátikoruna. Nikoliv zjišťování dějů budoucích.
Proskopie – též prekognice. Předpovídání budoucnosti.
Retroskopie – čtení minulosti.
Mentální sugesce – hypnotizování, nebo předávání sugescí na dálku.
Jak jste si jistě všimli, toto dělení vychází z toho odkud člověk potřebnou informaci získá. V pří-padě telepatie byl zdrojem informace jiný člověk, v případě jasnozření nějaká současná událost a v případě prekognice událost budoucí atd. Dalším důležitým kritériem je způsob, jakým informace k člověku dojde. V zásadě jsou zde dvě možnosti:
MSV – spontánní – zde přichází informace do našeho mozku sama od sebe. Například když jde-te bezmyšlenkovitě po ulici, vzpomenete si na nějakého svého známého, kterého jste dlouhou dobu neviděli, zahnete za roh a ejhle: „Právě na tebe myslím.“
MSV – vyvolané – zpravidla experimentální druh MSV, kdy se snažíme nějakým způsobem do-sáhnout úspěšného přenosu informace mimosmyslovou cestou.

3.Experimentální metody

Nyní si povíme něco o tom jakým způsobem se uspořádávají experimenty s MSV a jakým způ-sobem je třeba chápat jejich výsledky. V zásadě zde existují dva druhy experimentů, které jsou běžně nazývány jako kvantitativní a kvalitativní.

Kvantitativní

Výstižnější pojmenování by zřejmě bylo přesné nebo i statistické. U těchto experimentů se snažíme přenášet pouze omezený druh informací v nahodilé posloupnosti. Klasickým případem zde jsou tzv. Zenerovy karty. Jedná se o pět symbolů hvězda, kolečko, čtverec, vlnky a kříž. V pokusném balíčku zpravidla bývá pět karet od každého symbolu. Tedy dvacet pět karet, které jsou nejp0rve důsledně zamíchány a po té jedna po druhé obraceny a subjekt má uhodnout jejich pořadí.

V praxi se samozřejmě vyskytují i jiné možnosti, tato je však klasická, zavedená průkopníkem parapsychologie panem J.B.Rhinem. Tento druh experimentů dnes patří spíše k minulosti, ale přes-to se občas provádějí.

Kvalitativní

Zde se také používá pojmenování volné. Tímto způsobem se dnes experimentuje v převážné většině případů. Zde je cílem příjemce určit a nakreslit vysílaný obrázek. Většinou se nepodaří re-produkovat obrázek přesně, ale jsou i takové případy. A zde se dostávají do role tzv. soudci, na základě jejich porovnání se pokusy vyhodnocují.

Kvalitativní versus kvantitativní

Obojí má své výhody i nevýhody. Kvalitativní jsou zábavnější, pestřejší a dokáží zachytit i málo významné působení MSV. Obtížně se však vyhodnocuje jejich úspěšnost. Těžko se prokazuje. Tyto pokusy jsou snadno napadnutelné.

Pokusy kvantitativní jsou pravým opakem. Nejsou natolik zábavné. Jsou někdy až nudné – což snižuje úspěch. Mají však jednu výraznou výhodu. Jsou přesné. Je možné, statisticky je vyhodnotit. A při velkých sériích se projeví i občasné působení MSV, velmi výrazně. Nejdůležitější na nich však je to, že jsou formálně nenapadnutelné (provádějí-li se korektně). Jsou průkazné. A není proti nim solidní obrany. Byly to právě ony, které dostatečně prokázaly existenci MSV, to se tak stalo prvním bezpečně prokázaným fenoménem parapsychologie. Prokázaly nám obrovskou službu, dokázaly, že něco existuje. Že alespoň něco existuje naprosto stoprocentně, že se jedná o skutečný přírodní jev, nikoliv o pohádky a podvody. Psychotronika tak dnes musí být brána zcela vážně.

Dnes se už psychotronika nesnaží prokazovat existenci MSV ! Dnes ho studuje. A k tomu jsou výhodnější pokusy kvalitativní. Ukazují nám mmj. deformace myšlenek při telepatickém přenosu. Jsou zábavnější a tudíž se u nich MSV projevuje častěji. Proto dnes jsou opět kvantitativní pokusy nahrazovány kvalitativními, které se prováděly i před nástupem Rheinovy školy.

Vyhodnocování experimentů

MSV není zdaleka jevem, který by se projevoval jen někdy, náhodně. Za stejných podmínek se projevuje vždy. My bohužel máme problémy s tím, jak trvale zůstat ve stejných podmínkách. Na venek se může zdát, že podmínky pokusu byly nezměněny a zatímco dříve se MSV projevovalo, nyní se nedostavuje. Ale to není tím, že by MSV přicházelo, kdy se mu zachce. Příčinou je zde to, že neznáme všechny podmínky potřebné k úspěšnému přenosu informace touto cestou. A tudíž je nedokážeme určit, ani ovlivnit. Nám se zdají být podmínky stále stejné, ale to je jen ta podmnožina podmínek, které známe, umíme je pozorovat a můžeme je měřit. Bezpochyby jsou zde další podmínky, nám zatím neznámé. Nebo i takové, které umíme pozorovat, ale nevíme o jejich vlivu.

V takových případech, kdy věda nezná všechny vlivy, které působí na výsledek a nebo dokonce neví, zda nějaké jiné neznámé ovlivňující veličiny existují, zavádí počet pravděpodobnosti.

Pozoruje-li vědec nějaký náhodný jev, může podle charakteru jeho náhodnosti zjistit, zda je jevem ryze náhodným, nebo k němu přibývá jiná síla, která jej ovlivňuje.

A to je právě případ MSV, my zde nemůžeme posuzovat výsledky jednotlivě (až na výjimky), ale v celku. Musíme vždy provést dostatečný počet pokusů. A u této sady výsledků zjišťovat odchylky proti pravděpodobnosti.

Onou výše zmiňovanou výjimkou jsou ty případy kdy dosáhneme, při jednom nebo několika má-lo pokusech, výrazně nepravděpodobného výsledku. Např.: 1:10 000 000.

Jak je z výše uvedeného zřejmé, bude při vyhodnocování experimentů hrát důležitou roli statistika a pravděpodobnost. Snažíme se dosahovat výsledků, které by z hlediska pravděpodobnosti vylučovaly pouhou náhodu – náhodné hádání. V přírodních vědách se běžně považuje za hranici pravděpodobnost 1:20, pokud experiment dosáhne takového úspěchu, že při náhodném výběru by k němu došlo jednou za dvacet pokusů, potom máme právo domnívat se, že zde nehrála roli pouze náhoda. V psychotronice jsme velkorysí a za tuto hranici považujeme 1:100. V mnoha pokusech bylo dosaženo hodnot lepších než 1 : 10000.

4.Stavy vědomí

Velký vliv na úspěšnost přenosu informací mimosmyslovou cestou má stav vědomí. Spontánní MSV se nejčastěji dostavuje ve spánku (tzv. prorocké sny), nebo ve stavu jakéhosi otupění smyslů, o hypnóze ani nemluvě. Zdá se, že MSV je dalším smyslem, který je však velmi slabý a za normálního, bdělého stavu je přehlušeno informacemi, přicházejícími ostatními smysly. Při vyvolaném MSV se subjekt vždy snaží změnit stav svého vědomí. Rozeznáváme několik stavů mysli, podle frekvenčního rozsahu elektromagnetických vln mozku:

• hladina beta – nad 13 Hz * hladina alfa – 8 – 13 Hz * hladina theta – 4 – 8 Hz * hladina delta – do 4 Hz.

V hladině beta jsme v bdělém stavu, ostatní hladiny, jsou hladiny spánkové a meditační. K dosa-žení hladiny alfa, stačí zavřít oči. Do hladiny delta se dostáváme jen několikrát za noc, na velmi krátkou dobu. Chceme-li ji dosáhnout při meditaci, chce to určitý trénink.

Zdá se, že čím nižší frekvence mozkových vln, tím snazší je dosáhnout MSV. Dnes se používá v psychotronice tzv. Ganzfeldův experiment. Pokusná osoba má na očích rozpůlené pingpongové míčky a na uších sluchátka, do kterých se pouští bílý šum. Po několika minutách se PO dostane do příjemného stavu, vhodného k přenosu informací mimosmyslovou cestou.

5.Hypotézy

Dnes je v krámu psychotroniky k dostání kdejaká hypotéza. Od střízlivých, přes odvážné až po zcela bizardní. Zákazník si může vybrat dle svého přání. Některé hypotézy se opírají o čtvrté a vyšší dimenze, některé hledají útočiště v kvantové mechanice. Jiné si pro změnu berou na pomoc duchy, či nejrůznější vibrační pole záhadné podstaty. Inu, proti gustu, žádný dišputát.

Držme se však při zemi. Nebudeme mít žádný užitek z toho, když se budeme odvolávat na vyšší dimenze, na nové kvantové částice, jejichž existenci se nám nepodaří prokázat ap. Snažme se vždy vycházet ze známých fyzikálních zákonů a dojdeme-li k nesrovnalostem, budou to právě ony, které nám ukáží směr.
Nejrozšířenější jsou dnes elektromagnetické teorie, které zřejmě budou nejblíže k pravdě. Při některých výzkumech, týkajících se elektromagnetických teorií jsme byli nuceni zavést představu psí-pole. To je dnes v psychotronice velmi propagováno a zřejmě ne neprávem. Za zmínku zde stojí novodobé teorie z jiných vědních oborů, jejichž samotná podstata naznačuje, že by mohly mít něco společného s psí. Jedná se zejména o Sheldrakovu morfickou rezonanci a o Jungovo kolektivní nevědomí.

Nyní stručný přehled některých hypotéz a na ně navazujících experimentů.

Elektromagnetická hypotéza přenosu

V praktické životě si neuvědomujeme do jaké míry se nás doslova dotýkají elektromagnetická pole. Opřeme-li se například dlaní o zeď, tak ať tlačíme sebevíc, nikdy se naše dlaň nedotýká zdi – vždycky je zde tenounká elektrická mezivrstva. Odpudivé elektrické síly nedovolí, aby se naše ruka přímo dotkla zdi. Elektromagnetické pole nás doslova izoluje od okolního světa.

Lidské tělo je plné elektřiny, elektrických potenciálů, proudů ap. Někdy toho využíváme v medicínské diagnostice např. EKG (činnost srdce), EEG (činnost mozku). Každý elektrický proud indukuje elektromagnetické pole a zde se snaží některé hypotézy najít pevnou půdu pod nohama. Předpokládají, že MSV je umožněno elektromagnetickými poli, která člověk indukuje. Tedy princip podobný rádiu či televizi. Některé experimenty to naznačují, jiné zčásti vyvracejí.

Má-li jít o elektromagnetické vlnění je zřejmé, že se nejprve budeme snažit určit jeho vlnovou délku či frekvenci, to jsou veličiny na sobě závislé. Platí zde vztah:

c = lambda . ný

kde: lambda – vlnová délka, ný – frekvence, c – rychlost světla

Tedy čím vyšší frekvence, tím menší vlnová délka a naopak. Způsob, jak zjistit vlnovou délku je relativně snadný. Snažíme se elmg. vlnění odstínit, použijeme např. Faradayovu klec, která odstiňuje vlny od frekvence x1 do frekvence x2 a zdaří-li se experiment znamená to, že telepatické vlny mají frekvenci buď vyšší než x2 nebo nižší než x1. Je zde však malý problém, tyto experimenty by se měly dělat tak, aby pokusná osoba nevěděla, že je odstíněna. Jinak se nám může do výsledků promítnout její názor. Bude-li přesvědčena, že tímto způsobem lze MSV odstínit, nemusí se MSV dostavit i když by to bylo možné.
Na základě předběžných teoretických výzkumů a za spolupráce s neurofyziology a psychology dospěl prof. S.Manczarski k následujícím závěrům:

1) Zdrojem telepatických emisí jsou elektrické proudy, které během procesu myšlení protékají lidským mozkem.
2) Charakter telepatického vysílání je širokopásmový, tj. se širokým rozsahem frekvenčního spektra.
3) Na příjmové straně je vlnový rozsah v mezích od 10 do 15 000 metrů.
4) Energie vyzařovaná mozkem je nepatrná, řádově 2.10-10 W.

Provedené pokusy poskytly mj. tyto výsledky:

a) Dosah telepatického vysílání je do 4 metrů. (Manczarského experimenty) ??? Jiné pokusy to-to samozřejmě dementovaly.
b) Stínění nekovovými materiály – neúspěšné.
c) Stínění kovovými materiály. U Manczarského účinné, v jiných experimentech neúčinné.

Manczarski zarážel, především krátkým dosahem telepatického přenosu. Do nového výzkumu se pustili v roce 1965 v Moskevské radiotechnické laboratoři. Prof. I.M.Kogan provedl přesnější teoretické výpočty, z nichž vyplynulo, že není třeba trvat na tak malých vzdálenostech jaké předpověděl prof. Manczarski.

Podle Kogana je teoreticky možný přenos na libovolnou vzdálenost. A určil nové meze vlnových délek v rozmezí od 1 metru do 1 000 000 metrů.

Neelektromagnetická hypotéza

Profesor L.L.Vasiljev prováděl v letech 1933 až 1936 pokusy se stíněním. Výsledky byly takové, že nebyl pozorovatelný žádný rozdíl mezi stíněnými a nestíněnými pokusy. Na základě toho Vasiljev tvrdí, že přenosovým mechanismem nejsou elektromagnetické vlny, ale jiná sice fyzikální, ale pravděpodobně subtilnější energie.

Energie psí.

Pro úplnost dodejme, že Vasiljev neodstínil dlouhé vlnové délky, mají zde tedy zastánci elektro-magnetické teorie určitou rezervu. I když se zdá, že dlouhé vlnové délky jsou v tomto případě nevhodné. V praxi je třeba k jejich zachycení dlouhých antén.

6.Vyzkoušejte si své MSV

Pokud vás tenhle text nažhavil a nejraději by jste si nějaké to MSV vyzkoušeli sami na sobě, zde je návod jak na to. Od 15.11.97 se také můžete zúčastnit našeho experimentu.

Uspořádání experimentu může být následující: Vezměte dvacet obálek, do nich vložte dva druhy hracích karet např. podle zadní strany karty modré a červené. Nebo si udělejte různobarevné lístečky z barevného papíru atp. Je důležité, aby různé možnosti byly zastoupeny ve stejném počtu. Například deset červených a deset modrých. Nebo po pěti, jako je tomu u Zenerových karet. Potom se snažte jasnozřivě určit, co je ve které obálce. Zkuste je třeba rozdělit na hromádky. Potom si zjistěte, kolikrát jste uhodli správně.
Pro vyhodnocení vaší úspěšnosti jsme pro vás připravili tabulky. V nich budete hledat následujícím způsobem. Najdete si sloupec udávající počet možností, v případě dvou druhů karet jsou dvě, u Zenerových karet pět atd. V prvním sloupci – počet pokusů – vyhledáte počet vašich karet, tedy v našem případě 20, v případě Zenerových karet 25. Pro tyto dvě hodnoty odečtete z tabulky minimální nutný počet správných uhodnutí, který již naznačuje působení mimosmyslového vnímání. Na dané hladině významnosti 1:50, 1:100, 1:1000.

Jsou zde tři tabulky, které jsou jinak přísné:

Tabulka č.1 – naznačuje, že by zde mohlo působit MSV, při pouhém hádání, by jste k tomuto vý-sledku dospěli jednou z padesáti pokusů. Pro 10 + 10 karet zde dostáváme výsledek 15.

Tabulka č.2 – zde je již působení MSV velmi pravděpodobné, při náhodném výběru by jste tohoto výsledku dosáhli jednou ze sta pokusů. Pro 10 + 10 karet musíme uhodnout alespoň 16.

Tabulka č.3 – působení MSV je nejrozumnějším fyzikálním vysvětlením, při náhodném výběru by jsme tohoto jevu dosáhli jednou z tisíce pokusů. Pro 10 + 10 karet, zde vychází 18.

Nezoufejte, pokud se vám to hned nepodaří. Je vždycky vhodné, psát si statistiku pokusů a po nějakých sto sadách pokusů si určit celkový počet uhodnutých karet, uvidíte že to bude číslo vyšší než udává pravděpodobnost. Pravděpodobný počet správných odhadů, při pouhém hádání, bez působení MSV zjistíte jednoduchým způsobem. Podělíte počet hádání (např. 100 sad x 20 karet = 2000 hádání) počtem možností. Pro náš případ je to tedy dva tisíce hádání (100 x zopakovaný pokus) děleno dvě barvy = tisíc správných. Samozřejmě i statistika zde připouští určitou odchylku, říká se jí směrodatná odchylka a v našich případech (stejný počet karet různých barev) ji můžeme snadno vypočítat:

Pro náš případ 20 karet (dvě barvy po desíti), hádáno 100 krát, máme n = 100 x 20 = 2000 , R = 0.25 a SO = 22.4 tj. SO = 23 (buďme velkorysí). Znamená to, že podle teorie pravděpodobnosti, při pouhém hádání ve sto sadách pokusů uhodneme dohromady 1000 karet plus mínus 23. Tedy cokoliv mimo rozsah 977 až 1023 není náhodné.

Je zajímavé spočítat si z tohoto odhadu SO, odchylku pro jediný experiment. SO = 23, sto poku-sů, na jeden tedy vychází 0.23. Nebuďte tedy netrpěliví, pokud se vám nebude dařit dosáhnout oné hodnoty 15 správných uhodnutí, plynoucích z nejméně přísné tabulky a budete se stále „motat“ u hodnot 11,13,9,12. I to v konečném důsledku, při statistickém vyhodnocení může dát velmi povzbudivé výsledky.

A jak na to ?

Že jste to nikdy nedělali a nevíte jak na to ? Inu, tady je každá rada drahá, nejlepší co můžete udělat je vyzkoušet to ! Něco však již víme. Snažte se zklidnit mysl, umíte-li myslet na nic, je to velmi dobré, dokážete-li navíc „vypnout“ ostatní smysly (v případě zavřených očí, nám zbývá pouze sluch), je to naprosto fantastické. Pokud to neumíte, zkuste se alespoň co nejvíce uvolnit a odpoutat od okolního světa. Zavřete oči, uvolněte se, částečně vyprázdněte mysl, dejte si za cíl uhodnout co je v obálce, vyprázdněte mysl docela a čekejte co se objeví.

Že neumíte myslet na nic, neumíte vypnout smysly, že to nejde ? Chce to určitý trénink, ale ruku na srdce, zkoušeli jste někdy nemyslet na nic ? Snažili jste se to někdy naučit ? Tak netvrďte, že to nejde.

Jak se myslí na nic

Zavřete oči, uvolněte se. Uvědomte si, na co myslíte. Teď tu myšlenku zažeňte, už na ni nemyslete, samozřejmě se vám okamžitě vybaví jiná myšlenka, odsuňte i tu. Další? Naložte s ní stejně. Že teď myslíte na to na nic nemyslet? Odsuňte tuto myšlenku stejně jako ty ostatní. Možná se vám to podaří jen na chvíli. Ale určitě se to povede. Je to zvláštní pocit prázdna, připadáte si jakoby v nadhledu nad svým myšlením (nebo spíš záhledu), je to jistý odstup. O ten se nemusíte snažit, přijde sám s na nic myšlením. Že se to snadno radí ? Já vím.

Chcete-li v tomto stavu setrvat déle, určitě vás budou otravovat další a další myšlenky, které se vám budou vtírat do mozku. Musíte je okamžitě zahnat, jakmile se objeví na obzoru, pryč s nimi. Nezabývejte se jimi, hned je odsuňte, ještě nerozbalené. Budete si připadat jako kočka, která ve střehu číhá na myš, když se nějaká objeví, odsuňte ji tlapkou pryč. To po čase ustane a mysl se uklidní. Je to velice zajímavý stav.

Setrváte-li v tomto stavu delší dobu, několik minut, začnou se vám najednou před očima objevo-vat vaše zážitky z tohoto a několika posledních dnů. Krátké záblesky, jako diapozitivy. Tohle trpte, pozorujte je. Je to velice zábavné. A nutné k ještě většímu vyprázdnění mysli.

Jak se vypínají smysly

Co nám zbývá, při zavřených očích ? Sluch, čich, hmat, chuť. Chuťové, čichové a hmatové podněty odstraníte ještě před započetím meditace (vyplivnout žvýkačku, vyvětrat, pohodlně si leh-nout). Vleže by jste mohli usnout, pokud se vám to stane, příště raději seďte.

Se sluchem je to nejhorší. Určitě se vám už stalo, že pokud jste usínali v místnosti, kde hrálo rá-dio či televize, občas jste je přestali vnímat, ale stále jste nespali. No a o to jde. Dosáhnout toho lze tak, že si vyberete zvuk, který vás nejvíc zajímá a posloucháte jej tak dlouho, až vás omrzí. Potom si vezmete další a tak dále. Pak už se věnujte meditaci a nevnímání zvukových podnětů přijde sa-mo.

Obojí je těžké a chce to určitý cvik, netrapte se, pokud se vám to nepodaří hned napoprvé. Jed-nou to určitě vyjde. A časem vám bude stačit, když si lehnete, nebudete chtít na nic myslet a bude to. Jako vypínač.

Příloha A) Kvantitativní experimenty

1.Úvod

Jak již bylo uvedeno výše, průkopníkem této metody byl dr. J.B.Rhine z Dukeovy Univerzity ve Spojených státech. Zavedl do psychotroniky soustavné používání ESP karet. Ty které používal jsou známy jako tzv. Zenerovy karty (viz. obr.). V pokusném balíčku je 25 karet, tj. pět karet od každého symbolu. Pravděpodobnost náhodného uhodnutí je 20 %, tedy pět správně uhodnutých karet mů-žeme považovat za náhodu.
Abychom dosáhli:
a) 9 správných uhodnutí, museli bychom provést pokus 20 x,
b) 11 – 100 x,
c) 13 – 1000 x,
d) 25 – 298 023 223 876 953 125 x.
Dosáhneme-li těchto hodnot častěji, je jisté, že k odhadu výsledků nedošlo pouhou náhodou a že je zde ve hře ještě jiného. My věříme, že je to MSV. Dokonce i výsledku d) bylo několikrát dosa-ženo.
Alternativou Zenerových karet, jsou karty Soalovy. S obrázky zvířat (slon, lev, zebra, žirafa, pe-likán). Zde jsou výpočty stejné jako u Zenerových karet.

2. Rhineovy experimenty

student A.J.Linzmayer
– 21 uhodnutých ze 45
– pravděpodobných je 9, – 238 ze 600
– pravděpodobných je 120, – 21 z 25, z toho 15 za sebou,
student Hubert Pearce
– provedl 450 pokusů tj.11 250 karet s průměrem 9 z 25,
student George Zirkle
– několikrát 22 z 25, – 26 z 50, z toho 25 za sebou,

3. Experimenty S.G.Soala.

dva mladí bratranci
– 600 pokusů tj. 15 000 karet, s průměrem 9 z 25. * Z toho dvakrát se podařilo určit všech 25! čtyřikrát 24 ! * čtyřicetkrát mezi 19 a 23

Malá úvaha k 25 uhodnutým kartám z 25

Jak jsme si uvedli výše, pravděpodobnost tohoto jevu je 1 : 298 023 miliardám, vezmeme-li v úvahu, že na Zemi je asi 4,5 miliard lidí, vychází nám na každého 298 023:4,5 = 66 227 pokusů. Kdyby provedení jednoho pokusu trvalo 10 minut, má se veškerá populace na Zemi čím bavit po dobu jednoho a čtvrt roku. A zde v Soalových experimentech se to stalo dvakrát v šesti stech sadách. To nelze považovat za náhodu, ani v těch nejbujnějších fantaziích.

4. A navrch dva stoprocentní !!!

V roce 1974 provedli na Stanfordském výzkumném institutu několik experimentů s MSV u Uriho Gellera. Ten je široké parapsychologické veřejnosti znám, spíše svým ohýbáním lžiček. Ale jak se zdá, ani jeho MSV schopnosti nejsou zanedbatelné. Ve Stanfordu provedli mmj. následující pokus s běžnou hrací kostkou: Umístili ji do krabičky a prudce s ní zatřepali, potom ji položili na stůl. U.Geller seděl v jiné místnosti a měl „uhodnout“, která plocha kostky je nahoře. Pokus se opakoval desetkrát, přičemž byla dána Gellerovi šance, aby pokud si není jistý neodpovídal. To se stalo dvakrát, z ostatních osmi pokusů uhodl všechny. Pravděpodobnost tohoto jevu je: 1 : 1 000 000!
Připomeňme zde, že tentýž Uri Geller, ve stejném výzkumném institutu a ve stejnou dobu dosáhl u jiného, kvalitativního experimentu úspěchu 1: 30 000 000. Opravdu podivná souhra náhod! Ne-myslíte?
Druhým případem se stoprocentním úspěchem je případ pokusu dr. Milana Rýzla s panem Štěpánkem.

Ten podával vynikající úspěchy po dobu desíti let, s nejrůznějšími badateli. Za nejúspěšnější, lze považovat pokus, ve kterém dr.Rýzl uvažoval následujícím, geniálním způsobem: Jestliže dosahujeme sice nadprůměrných, ale nikoliv stoprocentních úspěchů, znamená to, že MSV působí jen někdy.

Provedeme-li dostatečný počet pokusů se stejnou sadou, u každé karty si zaznamenáme všechny předpovědi a potom pro každou kartu vybereme tu předpověď, která se vyskytne nejčastěji, měl by se výsledek maximalizovat. Pro úplnost uveďme, že pokusy byly prováděny pouze se dvěma druhy karet, rozlišenými barevně a zalepenými v obálce.

Dr.Rýzl tedy předložil p.Štěpánkovi sérii 15-ti cílů doslova několiksetkrát za sebou. Na konci pokusu bylo všech 15 cílů určeno správně, tedy 100%-ní úspěch, při pravděpodobnosti 1:32 767 000 000.

Myslím, že výše uvedená statistika hovoří za vše. Tolikeré opakování tak dobrých výsled-ků na jedné planetě a v jednom vesmíru, nelze považovat za náhodu. Nehledě k tomu, že tohle byly pouze špičky ledovce. Za poslední desetiletí byla provedena řada experimentů, ve kterých se dosahovalo výrazných, nadprůměrných výsledků.

Příloha B) Kvalitativní pokusy

Až do doby nástupu Rhineovy školy se prováděly především kvalitativní experimenty. V nich se snažíme přenášet komplexní vjemy – obrazy, představy předmětů, ap. Je zde tedy objem informací v jednom přenosu větší, než při kvantitativních pokusech. Pro jednoduchost ve výkladu, zde zave-deme označení terč pro vysílaný obraz, nebo předlohu a odpověď pro obraz nakreslený percipien-tem. Dnes se opět používají především kvalitativní experimenty.

Nestává se často, aby byla odpověď naprosto shodná s terčem. Většinou jsou si pouze podobné. Tyto experimenty se provádějí následujícím způsobem. Provede se například deset pokusů, potom se předloží deset terčů i deset odpovědí nezávislému soudci nebo soudcům a ti se je pokusí, na základě podobnosti, spárovat. Výsledek se porovná se skutečností.

Jedním z prvních badatelů na tomto poli byl spisovatel Upton Sinclaire, který se svojí manželkou provedl, v letech 1928-1930, 290 přenosů. Z toho bylo 65 (23%) plně úspěšných, 155 (53%) čás-tečně a 70 (24%) neúspěšných.

V novodobé psychotronické historii se provedla řada úspěšných kvalitativních experimentů. Za všechny zde uveďme opět pokusy s Urim Gellerem ve Stanfordském výzkumném institutu. Geller měl hádat třináctkrát, byla mu dána možnost, aby v případě, kdy si není jist neodevzdal žádnou odpověď, to se stalo ve třech případech. Zbylých 10 odpovědí bylo spolu s terči předáno dvěma nezávislým soudcům. V případech, kdy G odevzdal víc obrázků k jednomu terči, byly odevzdány společně jako jedna odpověď. Oba soudci určili spárování shodné se skutečností, ve všech desíti případech !!! Pravděpodobnost, že by se to stalo náhodou u jediného soudce je 1:(10!) tj. 1 : 3 628 800. Můžete si prohlédnout některé z oněch desíti přenosů na obrázku.

Ing. Richard Ruibar

Cesty psychotroniky 1/2004