Věříte na víly?
Walt Disney, Sir Arthur Conan Doyle a vysocí vojenští důstojníci byli členy podivné tajné společnosti, která zahrnovala velice slavné mozky
Téměř sto let existuje tajný „Spolek pro studium víl.“V různých dobách v něm působili třeba Walt Disney (1901-1966), nebo britský velitel protivzdušné obrany Lord Hugh Dowding (1882-1970). Mezi zakladatele patřil i autor Sherlocka Holmese, Sir Arthur Conan Doyle (1859-1930).
Pro vstup do této společnosti byla jen dvě podmínky: věřit v realitu víl a držet jazyk za zuby…
Jak se mohou dospělí, úspěšní lidé pouštět do takových nesmyslů? Zamysleme se nad tím.
V roce 1919 šokovalo svět pět fotografií víl. Víly byly kamarádky dvou dívek, Elsie Wrightové (1901-1988) a Frances Griffithsové (1907-1986), a přišly si s nimi jen popovídat. Arthur Conan Doyle byl ve stavu silného vzrušení: „A vždycky jsem říkal, že existují!“
„Tyto fotografie setřásají špínu nedůvěry z našeho světa, utápěného v materialismu. Uvědomte si, že život je plný tajemství! Když uvidíte takové důkazy, přijměte duchovní poselství, které je vám adresováno.”
Samozřejmě to byl podvod. Ale není to tak jednoduché.
Dívky běžely k řece a vracely se mokré.Matka zuřila. Děti říkaly: hrajeme si s vílami. Ukradli svému otci fotoaparát a přinesly „důkazy“.
Otec okamžitě řekl, že je to podvod. Ale všechny laboratoře dospěly k závěru, že obrázky jsou pravé.
Pouze Kodak o tom pochyboval, ale neviděl žádné známky padělání. Elsie a Francis žily až do 80. let 20. století. Až na konci života vše přiznaly, a řekly, jak to udělaly: z kartonu vystřihly figurky víl. Odborníci hledali filmový střih, ale žádný nebyl. Je to úžasné: bylo jim 16 a 9 let, a všechno udělaly tak přesně, že vlákna, na kterých figurky visely, byla objevena teprve nedávno, vylepšením obrazu na počítači. V roce 2017 se však ukázalo, že jim rodiče pomohli. Šlo o kopie z knižní ilestrace…
Hlasy z rozhlasu
Robert Quentin Craufurd (1880-1943) byl důstojník a vědec. Jeho zásluhy jsou nepochybné: jako první navázal spolehlivou rádiovou komunikaci mezi břehem a loděmi. Vymyslel také „Tajné rádio“, kde slyšel hlasy víl. Víly žily v bažinách. Bylo jich devět.
„Zapnul jsem sluchátko a najednou jsem slyšel magickou hudbu. Víly řekly: jestli s námi chceš mluvit, musíš naladit svou mysl. Často používali stará saská slova.“
S kočkami také psychicky komunikoval. Spal s nimi v jedné posteli, aby mohl mít s nimi „společné sny“.
Malíř Bernard Sleigh (1872-1954) víly neviděl. Ale kreslil je pořád. Viděl však něco jiného – měl halucinace, a považoval se za jasnovidce. V roce 1927 se setkal s Craufurdem, a rozhodli se vytvořit Společnost pro studium víl. Sir Arthur Conan Doyle tuto snahu vřele podporoval.
Ve společnosti se okamžitě objevili vysoce postavení pánové, kteří si nepřáli publicitu. Rozhodli se spojit tajemství se zjevným. Schůzky byly tajné. Pořádali ale veřejné přednášky, a vydávali časopis. Přednášky vedli buď slavní spisovatelé a filozofové, nebo jistá madame Zanoni, o které nikdo nedokázal vysvětlit, kdo je a odkud pochází. Na hromadných sezeních víly procházely zdmi, tančily na hudbu a naznačovaly, kde hledat poklady.
Během druhé světové války Společnost zastavila činnost. Ale muž, který organizoval obranu Británie před Hitlerovými nálety, lord Dowding, byl ihned po válce poslán do výslužby. Letectvo později přiznalo, že byl neprávem poškozen. Byl přímý, čestný, ale jeho nepřátelé kolem W. Churchilla (1874-1965) kolem něj stále spřádali intriky.
Lord Dowding se začal zajímat o spiritismus a napsal knihu „Black Star“. Na sezeních komunikoval se svými známými, padlými vojáky. Po válce se stal klíčovým aktivistou v této podivné společnosti.
Po něm se do Společnosti připojil Walt Disney. Jeho přítomnost byla pečlivě držena v tajnosti. Sám řekl: to je pro inspiraci. A podnikl tajnou cestu do Irska, aby se na víly sám podíval.
Ve společnosti byla zvláštní směs: spolu se slavnými gentlemany zde byla například June Kynaston, autorka kontroverzní knihy „Tančit nahá je zdravé.“
Kancelář vedla jistá Marjorie Johnsonová a zorganizovala Světové sčítání víl. Příběhy o setkání s vílami jí poslaly tisíce lidí z celého světa. Ona sama viděla víly už od dětství. „Na mýtině jsme viděli drobné zelené postavičky; tančili v kruhu, drželi se za ruce. Všichni nosí špičaté zelené klobouky. Uprostřed kruhu stál „král“ s lucernou v rukou. Pohybovali se nemotorně. Tvorové se okamžitě vrhli k řece a zmizeli.“
Johnsonová přivedla Společnost ke krachu.
V roce 1960 poskytla rozhovor bulvárnímu listu The Sunday Pictorial, kde přiznala, že členové Společnosti spí s vílami. To chtějí samy víly, protože jsou chlípné a nenasytné. Pohoršená veřejnost začala vřít. Novináři oblehli její dům a požadovali podrobnosti. Společnost raději přešla do ilegality.
Najednou v roce 2013 všechno prasklo. Společnost oznámila, že v roce 2015 bude uspořádáno nové celosvětové Sčítání víl. Ale nedošlo k tomu.
Společnost měla i svůj web, dnes je jejich doména prodána, je na ní jakési online kasino. Web je dostupný pouze v Internet Archive.
Fungují ale na sociální síti. Společnost má 400 certifikovaných členů, asi 20 tisíc sympatizantů. Jsou velmi aktivní, zveřejňují jeden nebo dva příspěvky denně…
Je to normální?
Na začátku dvacátého století vše vypadalo jako zázrak. Fotografie, rádio…
Třeba Nikola Tesla (1856-1943) si myslel, že komunikuje s Marsem. Dokonce i vážní vědci věřili v paranormální jevy. Proč si nepromluvit s vílami v rádiu?
Ale uplynulo století. Věříte v zoubkovou vílu v roce 2024? Nebuďme tak přísní. Víte, jak funguje smartphone? Není to pro vás mystický předmět? Nechytil jsi žádného Pokémona? Hráli jste Randonautics (to je, když váš smartphone ukazuje náhodné místo, jdete tam a chytáte „zvláštní znamení“)?
Přes všechen pokrok techniky člověk zůstává mystickým tvorem. Každý vynález provází pověra – některé zůstávají věrné starým pohádkám.
Podle:
