Placebo efekt

O účinku placeba se poprvé začalo hovořit v XVIII. století, když se německým lékařům podařilo vyléčit tuberkulózy u pacientů užívajících aspirin.
Lékaři jej dali pacientům s tím, že jde o nejnovější a vysoce účinný prostředek.

Od těch dob je placebo spojeno s autosugescí.

Ale v poslední době vědci předložili důkazy, že placebo efekt nesouvisí s vědomým uvědoměním.

V jedné z německých klinik v XVIII. století bylo nemocným s TBC v průběhu měsíce řečeno, že byl objeven senzační lék na jejich neduhy, který způsobuje vyléčení mnohem lépe, než jakékoliv současné době známé léky.

Lékaři o tom vyprávěli každý den, barvitě popisující vynikající šance pro obnovu. Lék, řekli, bude k dispozici za měsíc. A po 30 dnech nemocným oznámili, že zázračný lék každou chvíli přijde.

Nakonec byl „nový lék“ přinesen na kliniku. Tablety rozdali, a všichni pacienti požili zázračný lék, který měl opravdu výrazný účinek: 80 procent pacientů se uzdravilo.

Jen malé vyjasnění – „nejnovější a dokonalý preparát“ byl ve skutečnosti obyčejný aspirin, který nemá žádný vliv na průběh takového závažného onemocnění, jako je tuberkulóza.

Tento jev, tzv. placebo efekt, lékaři popsali takto: placebo (z lat. placere – líbit se.) – je chemicky inertní materiál, který nemá léčebné vlastnosti, ale má výrazný léčebný účinek na pacienta.

Placebo efekt byl až do nedávné doby spojován s autosugesce jakožto autotrénink.

Předpokládalo se, že lidské zdraví se zlepší díky tomu, že člověk uvěřil v účinnost některého preparátu nebo procedury, ale je ve skutečně neutrální.

Od středověku bylo známo hrozné mučení a dokonce i tresty, během níž danému člověku nebyly způsobeny žádné škody.

Například, vězni se zavázanýma očima bylo řečeno, že teď mu bude podřízuto hrdlo (proříznuty žíly).

Mezitím kat držel ostrý předmět na určeném místě, a jeho pomocníci lili na ruce nebo krk nešťastníka teplou vodu, aby si myslel, že krvácí. Je to neuvěřitelné, ale lidé na to umírali! Přesně tak, jako kdyby umírali při vykrvácení. Tento škodlivý efekt později nazvali nocebo.

Nicméně, docela nedávno vědci našli důkaz „autosugesce“ placebo a nocebo účinků.

Výzkumný tým z Massachusetts General Hospital ve spojení s odborníky z Harvard Medical School prokázaly, že placebo efekt je založen na nevědomé činnosti mozku.

Jejich článek „Nevědomá aktivace placebo a nocebo reakcí na bolest“ (Nonconscious activation of placebo and nocebo pain responses) byla nedávno publikována v časopise PNAS.

Mozek přijímá řešení, jaký bude mít vliv na nás ten či onen lék, ještě předtím, než informace o tomto léku bude námi pochopena, tvrdí vědci.

Klinické a laboratorní praxe doposud nashromáždila mnoho faktů, které vrhají pochybnosti na vědomou povahu placebo a nocebo efektu.

Mnoho případů naznačuje, že se mohou vyskytnout nevědomá zpracování vizuálních nebo verbálních podnětů.

Často dochází ke zlepšení nebo zhoršení zdraví pacientů, které jakoby vzniká automaticky, bez vědomého přijetí myšlenky, že lék nebo postup musí mít nějaký dopad.

V těchto situacích tomografie ukázala, že vizuální podněty jsou zpracovány v mozku těchto lidí na nižší, předvědomé úrovni v tzv. žíhaném jádru (striatum), tedy v hluboké oblasti šedé hmoty uvnitř hemisfér koncového mozku. které je součástí evolučně nejstarších bazálních jader hemisfér a také v subkortikální amygdale.

Experimenty prováděné autory studie potvrdily hypotézu, že mozek „rozhoduje“ o účincích toho či onoho léku nevědomě – ještě předtím, než pečlivě analyzuje informaci o něm.

Na experimentech se podílelo 40 zdravých dobrovolníků – 24 žen a 16 mužů. Průměrný věk pacientů byl 23 let.

V první fázi experimentu k ruce každého subjektu připojili topné tělísko, které generovalo dobrovolníkům signály bolesti různé intenzity.

Účastníci byli požádáni, aby ohodnotili intenzitu své bolesti na 100-bodové stupnici, při prohlížení na obrazovce fotky lidí, v nichž někteří měli na tváři výraz slabé a jiní silnou bolest.

Účastníci experimentu nevěděli, že teplota topného tělíska během celého experimentu zůstala beze změny.

Nehledě na to, že tepelné působení na pokožce bylo stejné, úroveň jejich bolesti silně korelovalo s obrázky na fotografiích, tedy závisela od asociativního návrhu, vyvolaného obrazem „silné“ nebo „slabé“ bolesti.

Bolestné pocity (připomínáme, že ve skutečnosti byly stále absolutně stejné), byly hodnoceny v průměru na 19 bodů, když viděli člověka, který měl na tváři mírnou bolest (placebo efekt), a na 53 bodů, když viděli tvář, silně zkřivenou bolestí (nocebo efekt).

V druhé fázi byl experiment opakován s jedinou změnou: fotografie lidí předvádějících bolesti různé intenzity, byly dobrovolníkům ukazovány pouze 12 milisekund, tj. v stroboskopickém režimu, neumožňující identifikovat, a už vůbec nikoli analyzovat výraz.

A opět mohli vědci pozorovat zřetelný vliv placeba nebo noceba, i když mírně slabší, ale tím neméně výrazný.

Účastníci, kteří nebyli schopni poznat výraz na fotografiích, blikajících na obrazovce, hodnotili svou bolest v průměru na 25 bodů, když ve stroboskopickém režimu zablikal obraz muže s malou bolestí v tváři a 44 body v případě silné bolesti v tváři.

Ukazuje se, že mechanismus placeba a nocebo efektu funguje nezávisle od vědomých signálů.

„To je automatický a nejzákladnější proces než jen víra a vědomé očekávání, mechanismus, který reguluje naše reakce a chování. Neméně důležité je, že za použití tohoto experimentálního modelu, můžeme při kombinaci s funkční magnetickou rezonancí mapovat mozek, a tak dále zkoumat placebo efekt,“ řekl jeden z autorů stati Kong Jian.

Na podporu jejich závěrů – vědci nedávno obdrželi informace od biologa Petera Trimera z University v Bristolu. Podle slov Trimera, něco podobného na placebo efekt byl nalezen u mnoha zvířat.

Například, u sibiřských křečků žijících v klecích se světelným modelováním zimního a letního období, jejich imunita je mnohem horší během „krátkých světelných dnů“ a „dlouhých zimních nocí.“ Ale stačilo změnit režim osvětlení a imunita zvířat začala fungovat mnohem více.

Odhalení mechanismu účinku placeba, by mohli vědci vytvořit vysoce efektivní a příznivé nové generace léků, jejichž účinek by mohl být založen na přímém vlivu na činnost různých mechanismů v těle, a na fungování obraných scénářů v činnosti mozku.